Cesta zamilovaného tramvají

K večeru jsem běžel na tramvaj,
za svou milou spěchajíc.
Přišel jsem přesně akorát,
musím skutečně popravdě říct.

Stojím u předních dveří v tramvaji,
její zvonky každou chvíli cinkají.
Pravidelně při každém rozjezdu,
upozorňují na její počínající jízdu.

Mimo zastávky jedeme plynule k cíli,
tu naráz však crrrrrrr a následně žuch,
zamyšlen jsem se nedržel v tu chvíli,
zjišťuji, málem jsme udělali buch.

Skrz prosklené dveře vidím auto couvajíc,
protože směrovku zapnutou však nevidíc,
asi chtělo naráz přes koleje vlevo odbočiti,
řidiči dík - pokračujeme šťastně k cíli.