Návrh jednotných výhybkových návěstidel pro tramvaje sloučených s novým „klínovým“ SSZ pro tramvaje - možným nástupcem dosavadního „čočkového“ SSZ

Úvod

Již mnoho let se zajímám o tramvajovou dopravu u nás a částečně i ve světě. Již dříve mě dost zarazila rozdílnost podoby signálů o postavení výhybek v jednotlivých městech s tramvajovým provozem. Nejpodivnější je, že rozdíly jsou i mezi městy, která používají ostatní návěsti pro tramvaje, jako jsou např. omezené rychlosti či možnosti potkávání protijedoucích vlaků, v úplně stejné podobě a velikosti. Většina z nich na výhybkových návěstidlech používá červených diodových signálů. V některých městech však postavení výhybek do odbočky signalizuje velká dvouramenná šipka a v jiných jen šikmá čára, která je tvarově mnohem podobnější signalizování postavení výhybky přímo kolmou čárou v horní části s hrotem, jež používají všechna města s tramvajovým provozem. Existuje u nás i město, které sice tvarově používá signalizaci shodnou s výše popsanými dvouramennými šipkami do odboček, ale barvu zvolilo modrou. Odůvodňuji si toto rozhodnutí tím, že odmítli nelogicky signalizovat tzv. volný směr červeně, což jinak označuje v silničním provozu, jehož součástí tramvajová doprava velmi často je, zákazy.

V roce 2009 se začaly u DP Praha zkoušet dvě možnosti nových SSZ pro tramvaje. Dozvěděl jsem se, že se snad počítá do provozu s oběma – jedním tzv. „barevným“ na křižovatky a druhým nazývaným „pražcové“ zejména u vjezdů do tunelů či jinak nepřehledných úseků. Byl dokonce rozpracován a, řidičům tramvají DP Praha i zástupcům ostatních provozovatelů tramvajových drah v ČR, prezentován další stupeň toho tzv. „barevného“ SSZ. Tento stupeň autor návrhu postavil na propojení SSZ s výhybkami. SSZ by tak nahrazovalo nejen současné tzv. „čočky“, jež jsou nynějším tramvajovým SSZ, ale i dosavadní návěstidlo výhybkové. Toto propojení se mi prvně, pro strašnou složitost prezentovaného návrhu, zdálo jako naprostý nesmysl, ale časem jsem si uvědomil, že takové sloučení by mohlo mít něco do sebe a pomoci při výkonu práce řidičům tramvají, kterým by stačil pohled jedním směrem na jedno návěstidlo, místo dvěma na dvě, z nichž to výhybkové je většinou umístěné až vpravo od souběžné i dvouproudé vozovky a může být zakryto většími vozidly stojícími v před křižovatkou na semaforech. Vzpomněl jsem si dokonce na zkušenost s tím, že právě toto umístění výhybkových návěstidel dělá novým adeptům na řidiče tramvají největší problémy. Musí se totiž naučit hromadu pro ně většinou naprosto nových až neznámých věcí a mezi tím si strašně rychle zapamatovat, kde se které návěstidlo ve všech křižovatkách nachází, aby následně zautomatizovali pohledy správnými směry. Je přímo strašné, jak většinou z různě dlouhého počátku cvičných jízd při příjezdu ke křižovatkám těkají pohledy a pracně ona výhybková návěstidla hledají ve změti sloupů, dopravních značek a mnohdy i různých reklam! Nejen, že nastávající řidiče tramvají za takové hledání návěstidel po několika dnech cvičných jízd peskují instruktoři, ale hlavně oni sami často pochybují, jestli řízení tramvaje můžou někdy vůbec zvládnout, protože vidí, co všechno v ten moment před křižovatkou mají dokázat stihnout - musí sledovat SSZ, kontrolovat postavení a uzamčení výhybky pohledy na její návěstidlo i přímo do ní, případně výhybku přestavit, vnímat výskyt a pohyb okolních účastníků silničního provozu, ať již motorizovaných či chodců, protože mezi všemi se najdou neukáznění jedinci nerespektující pravidla provozu a z nich plynoucí přednost tramvaje, které jsou schopni nejen překážet v průjezdním profilu, ale i jí přímo vjet či skočit do cesty! Jak velké by to bylo ulehčení, kdyby toho mohli sledovat alespoň o trochu méně a navíc si toho i méně pamatovat! Stačilo by alespoň dokázat jednoduše umístit výhybková návěstidla k či přímo do SSZ, která se nacházejí na výložnících přímo nad tramvajovými tratěmi či na sloupcích hned vedle nich. Zejména možnost zavěšení současných výhybkových návěstidel na výložníky vedle „čočkového“ SSZ se dá takřka se 100% jistotou vyloučit a to z důvodu jimi potřebovaného prostoru, často pro návěstidla dvou výhybek naráz, i znásobení zatížení výložníků. Ovšem sloučené světelné signalizační zařízení pro tramvaje s výhybkovými návěstidly by se mělo dát zavěsit bez problémů kamkoliv. Avšak základní nevyhnutelnou podmínkou takové signalizace musí být její jednoduchost, výstižnost, jasnost a nezaměnitelnost!

Výše zmiňovaný návrh té „barevné“ SSZ byl naopak příšerně moc složitý, používal bezpočet barev a navíc z mnoha dalších nedostatků (Jako je instalace tří komorového bloku SSZ nejen na velké křižovatky s dvěma výhybkami, ale i jen jednou nebo dokonce v případě rozjezdových splítek instalace toho samého zařízení dvakrát – jednou u výhybky na začátku splítky a podruhé před jejím koncem ve vlastní křižovatce.) vyčníval ten, že ona „barevná“ SSZ neumožňuje signál volno bez přestavené výhybky! Jak by tedy podle ní mohly jezdit řidiči autobusů využívajících tramvajový pás? Instalovalo by se snad do autobusů zařízení pro přestavování výhybek? To je přeci naprosto totální nesmysl, tak jako to řešit instalací silničního SSZ vedle toho tramvajového! Sice se prý na přípravě obou zkoušených návěstidel podílí nějaký řidič tramvaje - byť i třeba bývalý. Navíc uvedené barevné SSZ by mělo velkou nevýhodu i pro řidiče tramvají, kteří by v případě přejíždění dvou výhybek a neuzamčení jedné z nich nepoznali v případě signalizování nepostavení kolejové cesty, o kterou výhybku se jedná. Nejen z uvedených nedostatků tvrdím, že praxe řidiče tramvaje není předpoklad pro podávání návrhu podoby světelné i jiné signalizace či značení v dopravě. Ta může a i přímo by měla být hlasem objednávajícím/radícím – posuzujícím vše z praxe! Podoba signalizace je však úkol grafický!

Tak tedy jako výtvarně středoškolsky vzdělaný s čtyřletou praxí grafika si dovoluji podat tento protinávrh podoby nového SSZ pro tramvaje kombinovaného s návěstidlem výhybek. Ctím při něm základní pravidla - požadavky na dopravní značení a signalizaci, jež má být jednoduché a jednoznačné!!! Můj grafický návrh dále využívá co nejúčelněji plochu - nenechává zbytečná hluchá místa, inspiruje se také u již existujících prvků používaných v dané oblasti. Vychází tedy z v ČR zažitých kulatých čoček, které sice nahrazuje hranatými tvary, ale jejich postavení odpovídá současným platným signálům SSZ pro tramvaje. Znalcům dřívějších výhybkových návěstidel pro (většinou čepové) neuzamykatelné výhybky také může „klínová“ SSZ částečně vzdáleně připomínat je, protože pro znázornění postavení výhybek nevyužívá komplikující další barvy v ornamentech SSZ, ale místo toho zbylý prostor okolo nich, který se skládá ze 4 trojúhelníků – násobku základního tvaru pro dosud platící označení trolejového kontaktu výhybky. Každý z těchto trojúhelníků v „klínové“ SSZ představuje zjednodušenou šipku se základnou u signálů SSZ pro odbočení, proti níž se nachází její hroty směřující doleva či doprava. Pro zdůraznění logiky, že u pravé výhybky vlevo se rovná rovně, tak jako u levé vpravo, hroty šipek značících právě uvedené postavení výhybek směřují k signálu SSZ pro rovný směr. Ve výsledku „klínová“ SSZ může vizuálně působit jako skládačka – tak jako právě výše vzpomínané návěstidlo pro neuzamykatelné výhybky, které mělo pět světýlek – čtvercové uprostřed (značící blokování) a čtyři lichoběžníková dokola v celku tvořící kosočtverec (a podle rozsvícení dvou světýlek z nich ukazovala postavení vlevo/vpravo/rovně).

TOTO NOVÉ „KLÍNOVÉ“ SVĚTELNÉ SIGNALIZAČNÍ ZAŘÍZENÍ PRO TRAMVAJE NAVRHUJI V NÁSLEDUJÍCÍ PODOBĚ:

U TÉTO NOVÉ TRAMVAJOVÉ „KLÍNOVÉ“ SIGNALIZACE, NA ROZDÍL OD V ROCE 2009 PREZENTOVANÉ „BAREVNÉ“ SSZ PRO TRAMVAJE, POČÍTÁM S NĚKOLIKA VARIANTAMI JEDNOTLIVÝCH NÁVĚSTIDEL OSAZOVANÝCH DLE SLOŽITOSTI KŘIŽOVATEK A KOLEJOVÝCH VĚTVENÍ V NICH:

Příklady instalace navrhované sloučené tramvajové signalizace ukazující zjednodušení orientace řidičů tramvají před křižovatkami a úbytek instalovaných návěstidel (potažmo k nim vedoucích kabelů):

Pro rekapitulaci ještě jednou uvádím výhody „klínové“ signalizace pro tramvaje proti současnosti: